Legends of criminology

Mimořádný případ zdravotníka Petra Zelenky z roku 2006, který do dějin české kriminalistiky vstoupil jako heparinový vrah.

Případ z května roku 2012, kdy se vražedným nástrojem stalo auto.

Novoroční případ vraždy z 31. prosince 1990 na 1. ledna roku 1991, kdy vrah – sexuální sadista – brutálně zavraždil mladou ženu a použil trojí smrtící mechanismus

Mediálně známý a mimořádně tragický případ z roku 2013, kdy Američan Kevin Dahlgren vyvraždil rodinu svých příbuzných v jejich domě v Brně – Ivanovicích.

Dnešní epizoda přiblíží dva podobné případy loupežných vražd dvou žen, které v roce 2013 řešila krajská kriminálka v Ústí nad Labem, respektive severočeský kriminalista Martin Charvát. Mezi oběma případy tehdy uplynulo pouhých pět měsíců. První případ se odehrál 27. února v nočním baru v Jiříkově a obětí se stala teprve třiadvacetiletá Lucie Machovcová. Díky kamerovému systému se postupně podařilo identifikovat návštěvníky baru z oné noci, zůstával jen neznámý, ale protože ho Lucie pustila dovnitř, šlo nejspíš o někoho místního. Druhý případ nesmyslné loupežné vraždy se stal uprostřed prázdnin téhož roku, a to 28. července 2013. I tentokrát si pachatel s nožem ruce vybral ženu a i zde použil lži a výmluvy, aby svůj vražedný útok ospravedlnil. Přepadenou se stala taxikářka Hana Machová, která na následky zranění v nemocnici během operace zemřela. Pachatele obou těchto loupežných přepadení, při kterých byly obě ženy zavražděny, se podařilo a najít a usvědčit právě díky i kamerovým systémům.

Balistika coby kriminalistická technika patří k těm nejstarším a díky ní se v roce 2005 středočeský kriminalistický tým pod vedením Jaroslava Čurdy a Michala Mazánka dostal na stopu střelce a sériového vraha Viktora Kalivody, kterého si většina z nás pamatuje jako „Lesního vraha“. V říjnu roku 2005 byla v lese poblíž Malíkovic nalezena mrtvola pohřešovaného kladenského podnikatele, který byl zastřelen. Jak zjistili znalci z Kriminalistického ústavu, stejná zbraň byla použita při vraždě manželského páru v okrese Brno-venkov. Odpovídal i způsob střelby. Brzy se podařilo vytipovat majitele zbraně. Byl jím Viktor Kalivoda, který se k vraždám přiznal, ale svůj motiv při vyšetřování ani během soudního přelíčení neprozradil. Jeho oběti neměli mezi s sebou žádnou spojitost, ani vazbu na něj. Byli to prostě lidé, kteří se ocitli ve špatný okamžik na špatném místě. Tento sériový vrah s IQ 130 měl v úmyslu zabít desítky lidí. V dubnu roku 2006 byl odsouzen na doživotí a v září roku 2010 spáchal ve Valdicích sebevraždu.

Dnešní epizoda druhé řady Legend kriminalistiky přiblíží dva případy, a to zločiny na dětech. Ty vždy patří k těm nejemotivnějším a nejtěžším, a pokud je spáchá matka dítěte, je to vždy absolutně zdrcující pro všechny. První případ z roku 2011 patří k těm nejzávažnějším. Svou brutalitou zaskočil i samotné policisty, kteří ho označili co do rozsahu a věku dětí za nejhorší v novodobé české historii. Odehrál se blízko Poličky v obci Široký důl, kde došlo ke čtyřnásobné vraždě dětí – osmiletého a dvouletého chlapce, čtyřleté a dvouměsíční holčičky. Policejní hlídka našla i zraněnou ženu Romanu Z., matku dětí. Ta po činu chtěla spáchat sebevraždu, jak ukázalo pozdější vyšetřování, to se jí ale nepovedlo. V kritickém stavu byla převezena vrtulníkem do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Jakmile nabyla vědomí a byla schopna komunikovat s okolím, byla vyšetřovatelem vyslechnuta a později jí bylo sděleno obvinění ze čtyřnásobné vraždy. V květnu roku 2012 byla Krajským soudem uznána vinnou a odsouzena na doživotí, přestože se odvolávala na ztrátu paměti. Po vyhlášení rozsudku zkolabovala, a protože by se za této okolnosti proti rozsudku případně nemohla odvolat, bylo pokračování nařízeno na konec května téhož roku. Po vynesení rozsudku se odvolala k vrchnímu soudu, ten jí trest doživotí potvrdil. Druhým případem je vražda novorozené holčičky, kterou v roce 2015 řešila jihočeská kriminalistka Renáta Míková. Ivana K. několik měsíců nechala tělíčko mrtvé holčičky zabalené a uložené v kyblíku na balkoně. Za vraždu narozené dcery dostala 15 a půl roku vězení. Svým činem vlastně ublížila všem – sobě, partnerovi a svým dalším dětem, které stráví část svého života bez mámy.

Dnešní epizoda ukáže, jak je důležité při nejasnostech provést vyšetřovací pokus, který slouží k prověření výpovědi svědka, podezřelého či obviněného člověka. Vyšetřovací pokus totiž může odhalit, že například domnělý svědek události nebo zločinu může být ve skutečnosti úkladný vrah. V říjnu roku 2000 narušil poklid obyvatel pražského motolského sídliště tlumený výkřik a následující dutá rána. Dole pod okny jednoho z panelových domů zůstalo ležet v trávě ženské tělo. Žena však i přes pomoc záchranářů na následky pádu umírá. Policejní hlídka z místního oddělení začíná úmrtí řešit jako nešťastnou náhodu, kterou potvrzuje i přímý svědek pádu, bývalý manžel zemřelé ženy Václav R. Žena prý chtěla za oknem v kuchyni natáhnout nové prádelní šnůry, nebylo jí dobře a vypadla. Tento případ se dostal na stůl kriminalisty Josefa Mareše, který si po prostudování dokumentace a fotografií bytu, odkud žena vypadla, rozhodl ještě zaměřit chybějící přesnou vzdálenost od stěny domu a dopadu těla. Obešel i svědky z domu a z okolí a zastavil se i u bývalého manžela ženy, od kterého uspokojivé vysvětlení ohledně pádu nezískal a ještě několikrát se k němu v následujících dnech vrátil. Proto se rozhodl provést vyšetřovací pokus ohledně pádu zemřelé ženy, kde v úvahu připadaly tři varianty – nešťastná náhoda, sebevražda nebo vražda …

Dnešní případ ukáže, jak je důležitá precizní operativní práce, která je základem vyšetřování každého kriminálního případu. Stal se v listopadu 2007 v Nezamyslicích na Olomoucku v drážním domku u železničního přejezdu nedaleko zdejšího nádraží. Zavražděná a jak se posléze ukáže, tak i znásilněná, byla místní bezdomovkyně Dagmar. Mrtvou ženu objevil jeden z místních lidí a přivolal policisty. Ti našli tělo s rozbitou hlavou skryté pod hromadou hadrů. Motiv, se kterým tým vyšetřovatelů pracoval, byl sexuální i loupežný. Nekonečná práce vyšetřování trvala měsíce a prověřeno bylo velké množství lidí, než se podařilo dopadnout pachatele tohoto brutálního činu.

Poslední epizoda přinese případ vraždy slavného ruského choreografa Dmitrije Bryantseva, který řešil tým vyšetřovatelů královéhradecké policie. V červnu roku 2007 objevil hledač pokladů v Budčevsi na Jičínsku lidskou lebku. Při pečlivém odstraňování zeminy výjezdovou skupinou se postupně vyzvedávaly jednotlivé kosti a další fragmenty. Ani soudní lékař na místě nebyl schopen hned specifikovat, na co člověk zemřel a zda jde o ženu nebo muže. V hrobě se našly tři střely a znalci pak potvrdili, že smrt způsobila střelná zbraň a kriminalisté mají před s sebou případ vraždy. Kvůli pohlaví oběti byly kosterní pozůstatky předány na zkoumání znalcům Kriminalistického ústavu, kteří potvrdili, že jde o muže. Po několika měsících přinesl zásadní důkaz právě Kriminalistický ústav, který ztotožnil vzorek DNA oběti se vzorkem, který byl v databázi Interpolu uložený asi tři roky. Baletní choreograf zmizel během své pětidenní návštěvy České republiky už v roce 2004. Tehdy se případem zabýval i útvar pro odhalování organizovaného zločinu a jedním z podezřelých v případu zmizení Bryantseva byl Dmitrij Nikitin, který se v Česku měl starat o jeho finance a jejich společný byznys. Přestože tehdy proběhlo vyšetřování v součinnosti s ruskými úřady a mezinárodní organizací kriminální policie Interpol, zmizení se nepodařilo objasnit a případ byl v roce 2006 odložen. Vyšetřovatelům Denise Lopourové a Michalovi Hynkovi se podařilo vraha usvědčit