Rozjeli jsme se s Pepou Poláškem do samotného středu České republiky, nejprve do Lipnice nad Sázavou, do hospůdky, jež se stala milovaným domovem spisovatele Jaroslava Haška. Tam zůstal nadobro. A právě tam také dokončil svůj čtyřdílný román "Osudy dobrého vojáka Švejka". O nějaký kus dál, ve Veselíčku u Žďáru nad Sázavou mají hostinec s orchestrionem, to jsme si prostě nemohli nechat ujít! Stejně tak zastávku ve starém trampském hostinci v Přímělkově, nedaleko říčky Brtničky. Ponořili jsme se do příběhů pamětníků a trampů, z dávné i nedávné minulosti. V roce 2020 hostinec oslavil sto let svého trvání. Jedním z mnoha cílů na Vysočině, které se nedaly minout, byla také středověká krčma ve Starých Hamrech, o jejíž existenci máme první zmínku už z roku 1613, a která nikdy nebyla ničím jiným než krčmou. Přežila války, totality, umakart i linoleum. (Lipnice nad Sázavou — Veselíčko — Přímělkov — Želiv — Svobodné Hamry)

Následující druhý díl se zaobírá hospodami na Plzeňsku, Chodsku a Domažlicku. V Plzni U Salzmannů se pohostinská činnost traduje už od 17. století. A váží se na ni zajímavé historky. Také na Šumavě se příběhy staré Šumavské chalupy hezky poslouchají. Možná znáte smutnou historii zaniklé obce Pleš, na česko-německých hranicích a také skoro detektivní příběh hajného Josefa Zíky? Vydali jsme se po jeho stopách. Historik Josef Nejdl nás pak rychle rozveselil pozvánkou do jedné z nejstarších hospod v regionu, na tradiční masopust do Postřekova, ten je nejdelší a nejvyhlášenější v Plzeňském kraji. Díky němu už víme, co jsou to kolečkové tance, voračky, a taky víme, že takové několikadenní veselí dá přežít. (Plzeň — Divišov — Pleš — Postřekov — Přeštice)

Na Severní Moravě, jsme se s Pepou vydali do ostravského Dolu Michal, do hospody U Cingra, jedné z mála hornických náleven, které tady zůstaly. Nakoukneme do Dolních Vítkovic, za osobitým půvabem Starých koupelen z konce 19. století, kde se horníci převlékali a po skončení šichty ze sebe smývali špínu a prach. A potom rychle na skok do Hostince U Rady, ten svému účelu slouží více jak sto let. Na krásných beskydských Pustevnách, jejichž areál je prohlášen za Národní kulturní památku, se dalo ohřát v útulnách Maměnka a Libušín, architekta Dušana Jurkoviče. Za zmínku stojí také Frenštát pod Radhoštěm, tajemné Horečky, nebo undergroundová hospoda U Olinka. (Ostrava — Frenštát pod Radhoštěm — Horečky — Lhotka u Přerova — Ostrava — Pustevny)

Na Liberecku se nachází velmi rozmanité hospodské společenství. Například Hančova Bouda na Benecku, spjatá se smutným osudem lyžaře Bohumila Hanče, jehož potomci zde zůstali a stále tady hospodaří. V Liberci pak Labský zámek, hospoda, která se zámkem nemá pranic společného, a za socialismu neměla zrovna nejlepší pověst. Anebo nově zrekonstruovaný Beranův hostinec v Trávníčku, jehož první písemné zmínky sahají do roku 1546. Cvikovský pivovar stojí na svém místě od druhé poloviny devatenáctého století, jeho pohnutá historie stojí za pozornost. A znáte Sklářskou krčmu v nedaleké Lindavě? (Benecko — Liberec — Bílá — Trávníček — Lindava — Cvikov — Vítkovice — Rezek)

V putování po hospodách napříč jižními Čechami jsme mimo jiné zavítali na Třeboňsko. Tam zanechal nesmazatelnou stopu rybníkář Jakub Krčín, který tady v 16. století založil rybníky Svět, Rožmberk, a pozor, netušili jsme, že tato výrazná osobnost, všeobecně spojená s rybníkářstvím, se vyjímala také v pivovarnictví. V samotném centru Třeboně stojí jeden z nejstarších domů, dnes hotel Bílý Koníček, původně lovecký zámeček Rožmberků, postavený v roce 1544. Svého času zde popíjel a tvořil herec Jan Werich, vášnivý rybář. Nelze nezmínit České Budějovice a Masné krámy, jejichž historie sahá do druhé poloviny 16. století. (Písek — Zbudov — Hluboká nad Vltavou — České Budějovice — Třeboň)

Dlouhou a zajímavou historii má hospůdka Na Jívě v Podůlší, tu s oblibou navštěvoval herec Josef Vinklář. Vzpomínky na něj, tam zůstanou napořád. Po cestě míříme do Bílé Třemešné, kam v období mezi válkami jezdili hosté z nedalekého Dvora Králové, ba dokonce i z Prahy. Pan Rudolf Šmíd, bohém a podnikatel, se o rozkvět své restaurace staral znamenitě. Další hospůdkou, kterou ovlivnily obě světové války i komunistický režim, najdete v Náchodě. Tam, v restauraci Port Artur sedával a hrával se swingovou kapelou spisovatel Josef Škvorecký. V Královéhradeckém kraji je hospůdek opředených historií prostě mnoho, a krásných míst nepočítaně! Zastavíme se také na Prachově, i v Záboří. (Náchod — Bílá Třemešná — Záboří — Podůlší — Prachov)

Restaurace U průmyslovky, zvaná Logáro, byla a možná stále je pro některé brněnské studenty tak trochu druhým domovem. Své o tom ví i Josef Polášek, který nás velmi rád provedl tamními hostinci, s nostalgickou vzpomínkou na svá studentská léta. Nelze opomenout restauraci U Semináru, Zahrádku Na Střeláku, Stopkovu pivnici nebo Bláhovku. A schválně, tušíte, kde s oblibou vysedával, kochal se a tvořil básník Petr Bezruč? (Restaurace U průmyslovky (Logáro) — Hostinec U Semináru — Hotel Myslivna — Zahrádka Na Střeláku — Hostinec U Bláhovky — Stopkova pivnice)

Praha je hospod plná a samozřejmě také tady se najde řada historických skvostů, například legendární hospoda U Černého vola, tam se šenkovalo pivo od roku 1726. Hostinec U slovanské lípy je nejstarším na Žižkově, tam se atmosféra 19. století drží dodnes. Nedalekým tunelem lze snadno projít do Karlína, kde narazíte na původně prvorepublikovou hospodu U Tunelu. Nemohli jsme vynechat hostinec U Pinkasů v samotném centru města – kromě známého příběhu Jakuba Pinkase, se dozvíme možná netušené zajímavosti o tamní Dolní a Horní sněmovně, spolku sedmdesátkařů a stovkařů, a také, že se zde psaly dějiny pojící se třeba s Karlem IV., husity, Františkem Palackým, T. G. Masarykem, Bohumilem Hrabalem. Dalším takovým skvostem je hospoda U Fleků. Na tomto věhlasném místě, jehož historie se váže k roku 1499, sedávali Jan Neruda, Mikoláš Aleš a mnoho dalších. Na druhé straně řeky ještě navštívíme restauraci Dejvické nádraží, neboli Nádražku, a neopomeneme jedno významné místo v Divoké Šárce.