Through the home country (CZ)

Jizerskohorské náhorní plató je pozoruhodnou horskou krajinou plnou rašelinišť. Severní svahy hor ale porůstá největší souvislý komplex horských bučin u nás. Stále zde žijí tetřívci nebo naše nejmenší sova – kulíšek. Krkonoše jsou ve středoevropské krajině zjevením. Nejvyšší pohoří mezi Alpami a Skandinávií se stalo ostrovem unikátních společenstev, na kterém se prolínají druhy arktické s alpínskými. Najdeme zde největší vodopády mimoalpské střední Evropy i mimořádně bohaté horské květnaté louky. Krajina prozrazuje vliv ledovců, které na svazích Krkonoš vymodelovaly obří kotle. V bystřinách se ještě lze setkat s mihulí potoční a na náhorních pláních můžeme zahlédnout na jediném místě u nás slavíka modráčka tundrového.

V jihovýchodním cípu Českomoravské vrchoviny se řeky loučí s Českým masivem hlubokými údolími, která patří k přírodně nejzachovalejším u nás. Oslava s Chvojnicí pod Náměští nad Oslavou vyhloubily údolí, ve kterém stále rostou přirozená lesní společenstva se spoustou druhů ptáků. Číhají na ně různá nebezpečí, jedno z nich je obzvlášť záludné – motolice podivná. Údolí Jihlavy sice bylo zčásti zatopené přehradami, ale i ty mají svoji estetickou hodnotu. Pod hrází u Mohelna se ale Jihlava vrací do svého údolí, jehož části skutečně působí panenským dojmem. A nejde jen o skalní amfiteátr proslulé Mohelenské hadcové stepi. Údolí Dyje na hranicích s Rakouskem je národním parkem. Patří k nejkrásnějším koutům naší přírody. Často se zde setkáváme s kudlankou nábožnou nebo naším největším hadem – užovkou stromovou. Horní část údolí vyplnily vody oblíbené Vranovské přehrady, ale kaňon pod hrází je oázou přírody, doplněnou romantickými stavbami hradů a zámků.

Česká krajina byla odjakživa zvyklá být plná vody. To jsme v druhé polovině 20. století změnili. Podmáčené louky jsme vysušili, pestré lesy přeměnili na smrkové monokultury a řekám jsme vytvořili umělá koryta, pokud jsme je rovnou nepřehradili hrázemi. V Novohradských horách je vody ještě stále dost. Také Česká Kanada si místy uchovala svou tradiční tvář, najdeme zde dokonce i staré pastviny s jalovci, na které za potravou zalétá konopka obecná. Z lesa vystupují staré hrady, např. Roštejn nebo Landštejn. Ale skutečnou vodní zemi nám předkové zanechali na Třeboňsku. Přes půl tisíce rybníků vytvořilo krajinu, do které se každé jaro a podzim vracejí vzácní hosté. Exotické kachny, bílé volavky, pozoruhodní bahňáci. Trvale zde žije orel mořský nebo bobr evropský. Třeboňsko je jednou z mála přírodních biosférických rezervací UNESCO, jejichž podobu v takové míře určil člověk a jeho hospodaření. Patří k nejvýznamnějším evropským ptačím oblastem.

Krajina Čech je krajinou kopců, oddělených údolími. Vybudovali jsme v nich mnoho přehrad. Některé mají značný hospodářský význam, každá ale představuje zároveň velkou ztrátu původní krajiny. Celkem devět přehrad na Vltavě zatopilo prakticky celé její údolí i s proslulými Svatojánskými proudy. Charakter moravské krajiny je jiný. Ale i na jižní Moravě – v úplné rovině – se rozlévají obrovské vodní nádrže. Místo luk, lužních lesů a pastvin se z nich zvedají Hustopečská pahorkatina a Pálava. Potkáme v nich vzácné druhy rostlin, např. koberce kvetoucích kosatců nízkých nebo zvláštní orchidej hnědenec zvrhlý. Jsou domovem i tak vzácným sousedům, jako jsou dudek chocholatý, vlha pestrá, naše největší kobylka – sága či největší evropský pavouk – slíďák tatarský.

V Čechách najdeme mnoho skalních měst. K těm větším patří Kokořínsko a Český ráj. Pro Kokořínsko jsou typické skalní pokličky a hluboké skalnaté doly. Ale také velké středověké rybníky a slatiny mezi nimi. Na nich rostou dvě rostlinky, které nerostou nikde jinde na světě. Rybníky, k nimž patří i Máchovo jezero, jsou přírodně nesmírně cenné, potkáme zde řadu vzácných zvířat. V zimě se na zamrzlých rybnících odehrávají souboje káňat o kořist. U paty skal bývají v písku nápadné důlky, na jejichž dně číhá na kořist dravá larva mravkolva. Na kopcích stojí pohádkové hrady – divoce vyhlížející Bezděz, temný hrad Houska a samozřejmě romantický Kokořín. Na posledním místě v Čechách zde můžeme zahlédnout krásného tesaříka alpského. Stejně jako na Kokořínsku i v Českém ráji doplňují půvab krajiny roubené chalupy a statky. Stará kulturní krajina s takovými památkami, jako jsou Drábské světničky, Trosky nebo Kost, je pořád také domovem mnoha vzácných druhů. U rybníků mezi skalami můžeme například celkem běžně pozorovat ledňáčky.

V České republice je jen pár větších krasových oblastí s jeskyněmi. Kromě Českého a Moravského krasu jsou nejvýznamnějšími krasy Javoříčský a Mladečský. Javoříčské jeskyně mnozí považují za vůbec nejkrásnější u nás. Ukrývají mohutné podzemní dómy s bohatou krápníkovou výzdobou, které vévodí tzv. záclony nebo tisíce tenkých brček, visících ze stropu. Mladečské jeskyně byly dlouho volně přístupné, a tak jejich výzdoba vzala brzo za své, lidé ji zničili. Ale dochovalo se zde něco jiného – primitivní jeskynní malba, unikátní památka na kromaňonce, kteří zde žili před 25 – 30 tisíci lety. V Moravském krasu jsou nejnavštěvovanější Punkevní jeskyně, s plavbou po ponorné říčce Punkvě. Málokdo však ví, odkud se tato světoznámá říčka bere, a že se vlastně jmenuje úplně jinak. Největší jeskyní ČR je více než 40km dlouhá Amatérská jeskyně, jejíž části diváci uvidí speciálně nasvícené. Kromě typických obyvatel jeskyní – netopýrů, uvidíme další druhy vzácné fauny a flóry krasových oblastí.

Téměř čtvrtinu rozlohy Čech zaujímá Česká tabule. Podobně jako nížiny je i ona rovinatá, zdánlivě fádní, bez krajinných dominant. Džbán je naší největší opukovou plošinou. Z roviny porůstá chudý druhotný les, ale džbánské stráně naopak patří k významným přírodním lokalitám Čech. Rostou na nich plošně nejrozsáhlejší bučiny středních Čech, ve kterých stále ještě najdeme střevíčníky pantoflíčky, květem největší z evropských orchidejí. V lesích nechybějí staré doupné stromy, takže zde žije několik druhů sov, ale opravdovým skvostem jsou džbánské stráně, které dřív bývaly pastvinami. Na nich můžeme zjara obdivovat místy zapojené porosty vstavačů nachových, orchidejí, které dospělému člověku sahají skoro po pás. V bývalém vojenském prostoru u Milovic se podařilo něco, co je světovým unikátem. V křovinatém prostoru části Jizerské tabule se prohánějí stáda praturů, divokých koní a největšího evropského savce – zubra. Tedy původních evropských druhů, které takto pohromadě nikde jinde vidět nelze. Doupovské hory vojenským újezdem pořád zůstávají. Probíhají tu takřka dennodenně vojenská cvičení, proto jejich krajinu lidé neznají – je uzavřeným prostorem. Paradoxně si však díky vojenským aktivitám udržela svůj tradiční charakter. Z krajiny sice zmizela města a vesnice, takže je pustinou bez lidí, na druhou stranu se jí vyhnulo drastické odvodňování druhé poloviny 20. století i zalesňování nepůvodním smrkem. Doupovské hory tak nabízejí prožitek krajiny zakonzervované v čase. Na první pohled mohou připomínat Bílé Karpaty, ale ve skutečnosti žádné srovnání nesnesou. Jsou totiž opravdovou sopečnou krajinou, ve které můžeme vidět dokonce něco, co je ve středoevropské krajině unikátní – obří sopečný kráter, kalderu. Jedná se o evropsky významnou ptačí oblast.

Západní hranici státu představuje mohutný horský val Krušných hor. Jejich hřeben je z velké části plochý, a tak se na něm vyvinula typická rašeliniště. Krušné hory byly ještě před dvaceti, třiceti lety synonymem zdevastované horské krajiny. Lesy podlehly kyselým dešťům. Od té doby se toho v těchto horách mnohé změnilo a nedávnou zkázu už bychom v nich sotva postřehli. Naopak jde o velice cenné území, kde ještě žije poměrně početná populace tetřívků obecných, a louky jsou plné kvítí. Beskydy na východě republiky dlouhá léta platily za přírodně nejzachovalejší hory ČR. Pořád zde rostou původní horské pralesy se spoustou druhů rostlin a zvířat. K nejvzácnějším patří nádherná bílá sova, známá jako doručovatelka korespondence v kouzelných Bradavicích – puštík bělavý. V dutinách starých stromů žije celá řada dalších doupných ptáků. Beskydy jsou nejvyšším pohořím moravské části Karpat.

Čechy jsou na pískovcová skalní města mimořádně bohaté. Jedna z nejrozsáhlejších skalních oblastí je však zcela výjimečná. Labské pískovce a Národní park České Švýcarsko představují evropsky ojedinělou krajinu ozdobenou mnoha superlativy. Najdeme zde největší skalní most Evropy – Pravčickou bránu i nejmohutnější pískovcový říční kaňon Evropy. Opravdovou divokost však najdeme v odlehlých a těžko dostupných roklích. Skalní hnízda zde po mnoha letech má sokol stěhovavý, dříve na našem území vyhubený. Také plachý čáp černý si pravidelně staví hnízdo na skalní římse. V potocích stále žijí střevle potoční. Nechme se ohromit monumentalitou Křídelních stěn, Labského kaňonu i pitoreskními tvary Tisských stěn a naší největší stolové hory – Děčínského Sněžníku. V hlubokých soutěskách objevíme několik zajímavých živočichů, třeba dravý dvoukřídlý hmyz nebo endemické žížaly. Tato krajina patří k nejvýraznějším na ploše celého kontinentu.